situace. Oproti předchozím letům čelí nejen omezeným dodávkám zbraní, ale i nejistotě ohledně budoucí podpory. V praxi to znamená, že ukrajinská armáda musí více spoléhat na vlastní zdroje a podporu evropských zemí. Evropští spojenci, především Německo, Polsko a pobaltské
státy, reagují zvýšenými výdaji na obranu a posilováním vlastní výroby munice i techniky. Přesto je jasné, že bez USA zůstane vojenská i finanční pomoc Kyjevu omezená. Konkrétní dopady změny politiky Colbyho vliv se v posledních měsících promítl do několika zásadních
rozhodnutí. Výše jsem už zmínil údery ATACMS na ruské území – zatímco za Bidena měli Ukrajinci volnější ruce (především po zapojení Severní Koreje na ruské straně), nyní je každý útok na ruské území vedený touto střelou možný pouze po explicitním souhlasu ministra obrany Peta
Hegsetha. To výrazně omezuje flexibilitu ukrajinských operací. Evropské zbraně a sdílení zpravodajských dat – Colby prosadil restrikce na poskytování amerických zpravodajských informací, pokud by měly být využity k útokům evropskými střelami na cíle v Rusku. V praxi to
znamená, že i když Evropa poslala Ukrajině moderní zbraně, bez amerických dat se jejich účinnost dramaticky snižuje. Celkové rámování podpory – výsledkem je nový model, v němž je pomoc Ukrajině dávkována úsporně a s důrazem na to, aby nezvyšovala riziko přímého střetu s
Ruskem. Ukrajinci tak musí hledat vlastní cesty, včetně urychleného vývoje domácích zbraní schopných zasahovat hluboko v ruském týlu. Protitlak a limity Colbyho vlivu Ačkoliv Colby v současnosti patří mezi nejvlivnější postavy zákulisí americké bezpečnostní politiky, jeho
pozice není nezpochybnitelná. Proti jeho přístupu se ozývá jednak část republikánského establishmentu v Kongresu, která varuje, že přílišná restriktivnost může oslabit důvěryhodnost USA vůči evropským spojencům. Dalším kritikem je vojenské velení NATO, z jehož strany zaznívá
obava, že omezení americké role na Ukrajině dává Rusku prostor k posílení, proti Colbymu se pak také staví někteří Trumpovi poradci, kteří upozorňují, že příliš úzké vymezení amerických zájmů může paradoxně ohrozit i samotnou americkou pozici v Asii, pokud se Moskva a Peking
sblíží ještě víc. V tuto chvíli se zdá, že Colby je šedou eminencí, jejíž hlas má v Trumpově okolí enormní váhu. Limity jeho vlivu se ukážou až ve chvíli, kdy se začnou projevovat negativní důsledky nové strategie – ať už na bojišti na Ukrajině, nebo v rámci vztahů USA s
evropskými partnery. Proč je Colby tak vlivný Colby má jedinečnou pozici: není jen teoretikem, ale člověkem, který dokázal ovlivnit oficiální obrannou strategii Spojených států. Jeho vazby na republikánskou elitu a renomé odborníka na velmocenskou soutěž mu dávají váhu, která
přesahuje běžné poradce. Trump navíc oceňuje Colbyho schopnost vysvětlit složité strategické otázky jednoduše a politicky srozumitelně: „nemůžeme být všude, musíme si vybrat, a naší volbou je Čína“. Tento rámec se stal jedním z ústředních pilířů současné americké