Nejde to ale jen tak, jeho vybraný kandidát nebo kandidátka by museli být schváleni většinou hlasů v obou komorách Kongresu (Sněmovna reprezentantů i Senát). V praxi by to tedy fungovalo tak, že Vance si někoho vybere, oznámí ho/ji jako kandidáta na viceprezidenta, a pak by
proběhlo hlasování v Kongresu. Rovnou dodám, že kandidát na viceprezidenta musí být schválen nadpoloviční většinou v obou komorách Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů by to bylo 218 z 435 (pokud jsou všichni přítomni, momentálně máme některá křesla neobsazená), v Senátu 51 ze
100 (pokud jsou všichni přítomni). 👉 Co když Kongres kandidáta neschválí? Pokud jedna z komor (nebo obě) odmítne kandidáta, úřad viceprezidenta prostě zůstane neobsazený. Prezident (tedy Vance) pak může navrhnout jiného kandidáta a celý proces se opakuje. Dokud nebude někdo
schválen, žádný viceprezident nebude. 👉 Důsledky neobsazeného viceprezidentského postu Pokud by se mezitím něco stalo prezidentovi (např. zemřel, odstoupil, byl sesazen), pak se prezidentem samozřejmě nestává neexistující viceprezident, ale další osoba v pořadí nástupnictví
podle Presidential Succession Act – tedy nejdřív Speaker of the House (předseda Sněmovny reprezentantů), v našem případě je to teď Mike Johnson (R), pak President pro tempore Senátu, a potom ministři podle pořadí (začíná se ministrem zahraničí). 👉 Historický
precedens: Takhle se to už stalo v 70. letech: když viceprezident Spiro Agnew rezignoval (1973), prezident Nixon jmenoval Geralda Forda, kterého Kongres schválil. A pak, když sám Nixon rezignoval (1974), Ford se stal prezidentem a jako viceprezidenta si vybral Nelsona
Rockefellera, opět potvrzeného Kongresem. 😉 #StayTuned ✌️